... lenka střílková

Jsem fotografka, máma dvou úžasňáků, manželka, žena. Fotografování se pro mne stalo životní potřebou. Je pro mne jedinečnou příležitostí zachytit přítomný okamžik mezi prsty. Miluju čas strávený se svými dětmi, se zvířaty, cestování, čtení a hledání souvislostí. Ráda se dívám pod povrch věcí. 

"Nepropadej zoufalství," řekl podivně něžným hlasem Alchymista. "Nedokázal bys pak mluvit se svým srdcem."

"Já se ale neumím proměnit ve vítr."

"Kdo prožívá svůj osobní příběh, umí všechno, co potřebuje. Jenom jediné znemožňuje jeho sen: strach z neúspěchu."

"Nemám strach z neúspěchu. Prostě se neumím proměnit ve vítr."

"Tak se to budeš muset naučit. Závisí na tom tvůj život."

"A když to nedokážu?"

"Pak zemřeš při prožívání svého Osobního příběhu. To je o hodně lepší, než umřít jako milióny lidí, kteří se nikdy nedozvěděli, že Osobní příběh existuje.

"Zatím si ale nedělej starosti. Smrt obvykle způsobí, že lidé mají porozumění pro život."

Paulo Coelho, Alchymista
...můj oblíbený :-)

Miluji černobílou fotografii. Nicméně v poslední době začínám mít v oblibě i barevné snímky, což mě velmi příjemně překvapilo :-) 

   Mým rodným městem je Polička. Studovala jsem na místním gymnáziu a poté se vydala do velkoměsta na pedagogickou fakultu. Úspěšně jsem dokončila studium předškolní pedagogiky a nastoupila do mateřské školy jako učitelka. Mezitím jsme se s manželem přestěhovali do domku v Jedlové. Narodil se nám náš prvorozený, Honzík, a já se pustila do focení. Na zrcadlovku, kterou jsem si koupila za prodané westernové sedlo a pevně rozhodnutá, že ovládnu manuál. Jsem náročný perfekcionista, takže chyby vidím pořád, ale podařilo se. Trojúhelník čas - iso - clona pochopen :-) 

   Začala jsem fotit svatby a portréty, hlavně rodinné - kolem jsme měli samé děti. Svatební fotografie mi učarovala. Zejména místa jako Litomyšl, moje rodná Polička nebo blízké Svitavy a okolí. Honzík byl naštěstí hodně spavý a byla s ním skvělá domluva, takže se mi podařilo vyvážit pracovní a rodinný čas. Focení přibývalo a mě fotografie začala bavit natolik, že jsem věděla, že nemůžu přestat. Práce mě bavila, naplňovala, po nocích jsem se učila nové techniky retuší a vzdělávala se. Zamilovala jsem se do ženského portrétu. Nemusí jít nutně o akt a v žádném případě nesnesu vulgární fotky. Ale fotografie, ze kterých září smyslnost a osobitost, tomu jsem plně propadla. Začala jsem dojíždět i do našeho hlavního města. Praha je nádherná a fotografování tam má naprosto odlišný vibe než z našeho okolí. 

   Pak přišel čas návratu do práce po rodičovské dovolené a já se rozhodla se vrátit do školky a zároveň si nechat focení. Hodně lidí bylo tenkrát velmi překvapených, ale nedokázala jsem opustit ani jedno. No... byl to mazec! Sedět na dvou židlích najednou nedělá vůbec dobrotu. A co na dvou! třetí byla domácnost, a na další dvě jsem ještě potřebovala posadit manžela a Honzíka! Do toho jsem podruhé otěhotněla. V tu chvíli jsem začala hodně ubírat na pracovním tempu. Potřebovala jsem se soustředit na rodinu, být máma na plný úvazek a fotila jsem jen příležitostně. Madlenka také nebyla tak spavé miminko jako Honzík, tak mi na úpravy nezbývalo tolik času a energie. 

   Když se blížil čas návratu po mojí "dovolené", padlo rozhodnutí. Zůstanu u focení. Vždy jsem svojí práci ve školce milovala, ale věděla jsem, že se focení nevzdám. Šla jsem tedy do toho a jsem natěšená, kam moje cesta povede :-) 

#fotografpolicka #svatebnifotograf #fotograflitomysl #fotograf #svitavy